Prvorepublikové kino bylo po revoluci předěláno na squashové kurty, které záhy zkrachovaly a prostor nadále sloužil jako polooficiální hudební klub. Původní kino tak potkal podobný osud jako desítky podobných pražských podniků. Cílem rekonstrukce bylo vytvořit nové kino dnešních standardů a navázat na dlouhou historii biografu Kina Pilotů. V celé lokalitě Vršovic tak opětovně vzniklo chybějící kino celopražského významu. Kino menších rozměrů s volným programem stavící se do opozice multiplexům v nákupních centrech.
Z původního vybavení kina nezbylo vůbec nic. Jen velký holý prostor původního kinosálu. Ten je předělen akustickou stěnou tak, aby vznikly dva menší kinosály a kino mělo volnější ruce v sestavování programu a divák větší výběr filmů. Ukazuje se, že v není reálné cílit na zaplnění velkokapacitních sálu, ale na pestřejší a zajímavý program. Jeden kinosál má elevaci strmou, pod kterou vznikla serverovna a přístupová chodba do druhého kinosálu s elevací mírnou. V obou kinosálech je dálkově ovládaný projektor zavěšen v akustické krabici pod stropem. Použitím této moderní technologie odpadá nutnost existence prostorné promítací kabiny. Celá rekonstrukce byla koncipována jako nízkonákladová. Vše je podřízeno cílu kino otevřít za minimálních nákladů. Design se zde nekoná. Veškeré prostředky spolkly nutné technologie a konstrukce splňující akustické, požární a vzduchotechnické požadavky a samotná projekční technologie. Co šlo použít ve stávajícím stavu, bylo ponecháno. Kinosály jsou celé černé a foyer celé bílé. Barevná je většina filmů.
Kino Pilotů je dnes opět úspěšně v provozu a je důležitým bodem v kulturním životě Vršovic a Prahy.
